Řimbaba

Všichni známí se vrátili nebo ještě jsou na dovolených někde v zahraničí. Dva mí přátelé odcestovali na sever za chladnějším podnebím a až se vrátí za pár dní, přijedou nejspíš do suchem vysušené země a do tropických třicítek, které přešly ze srpna do prvních zářijových dní, dny se krátí, ale teplo zůstává a naše kraje se mění na africkou savanu.

Dnes po náročném dni, kdy už mi doma týden neteče teplá voda a stále okolo toho běhám a něco zařizuji jsem se rozhodla se usebrat a  jít okolo šesté večer k řece a nasát jiný svět a tak se stalo, tyto dny mne tahá světlo k sobě už od srpna a ještě se snažím nasát do sebe teplo a hřejivost na další měsíce, kdy už to taková paráda nebude.

Užívám si horkého vzduchu a moje nohy se prodírají prachem cesty, vyhýbám se lidem jezdících na kolech okolo mne a vidím v řece mladíky, kteří si hrají se svým psem zatím, co se sami chladí po kolena ve studené vodě... Cítím i tu jejich úlevu ve vlastním těle, jaká slast pro každého tvora... Je v tom něco kouzelného a zároveň i únavného, jdu dál a procházím loubím okolo zahrádek a chatek okolo řeky a v dálce už slyším jez, kam jdu.

Je to starobylý jez s malou vodní elektrárnou vedle, rybáři sem rádi chodí lovit ryby, stojí u něho silná stará lípa, pod níž často lidé sedávají v jejím stínu. To místo je energeticky výborné. Dívám se do řečiště, je tu tak málo vody, že je vidět samotné desky a kameny dna. Popojdu a sednu si kousek níže  směrem od jezu po proudu na kraj kamenného zdiva koryta.

Sedám si tam opatrně abych ze třech metrů nespadla rovnou do řeky, kde místy vyčnívají kameny na nichž sedí kachny. Uvelebuji se a začínám se napojovat na toto místo, sleduji tok, jez a kachny a zahledím se do stromů na druhém břehu řeky, cítím vůni řeky, kterou znám od dětství a na niž jsem nejdenou vzpomínala i v zahraničí jako na svůj domov.

Myslím na syna, který je se svojí přítelkyní také někde na cestách a má se vrátit další víkend. Jsem ráda, že odpočívá po náročném pracovním roku, který má za sebou. Doufám, že se zrelaxuje a bude fit. Myslím i na další lidi, kteří se budou vracet zpět do svých domovů a na jejich první dny v práci, někteří z nich budou hned zavaleni a budou opět hned vyčerpáni .

Nemyslím už na nic vážného, když si plně uvědomím to místo na němž se nacházím, je mi dobře u srdce , jsem na známém místě u své milované řeky, která umí být i dravá, když příjde více vody, ale je hlavně životodárná a je laskavá jako stuha vinoucí se od hor k moři...Řeka kam jsem poprvé šla se synem lovit ryby a sama jsem začala muškařit a chodila jsem přesně v tomto podvečerním slunyci na  siveny a  pstruhy. Voda je živel mého znamení.

Řeka mého života, toto je můj domov, toto je má dovolená, můj relax, meditace, klid a Láska, sem se vracím a budu vracet, to je ten domov, který jsem někdy hledala a už nehledám, není to dům není stav rodinného štěstí, které  zakolísalo před mnoha lety. To místo v mém srdci, to je skutečně ten pravý Domov...