Srpen
Už to tu bylo 2012, a zase nějaký vzestup... a pád a vzestup.... SRPEN BYL LETOS ÚŽASNÝ
Začátek srpna jsem zase zintenzivnila sezení v mediační pozici brzy ráno po probuzení, v horkých dnech a tropických nocích je to někdy únavnější se přemoci, ale je to na vůli dát si třeba jen pár minut a jak se naladím, tak se čas prodlouží podle toho. Nenutím se do dlouhých limitů, jsem vděčná i za pár minut .
V dnech okolo Lví brány tak okolo 8.8.2024 se opravdu energie zjemnily, vyrovnaly a celkově zhustily natolik, že to bez nějaké té meditační práce u mne nešlo jinak než se snažit a užívat si toho náporu proudů a toku ze známa do srdce skze sebe a zas to odevzdat do toho proudu pro ostatní.
Byla to niterně kolektivní práce na uzdravení celé naší planety, chodily mi krásné výzvy, třeba jsem se napojovala na Africké zvuky a hudbu a nasávala africkou tématiku, energii zvířat a místních lidí, stávalo se mi, že jsem hodiny u práce dokázala poslouchat jednu a tu samou africkou muziku až skoro do zblbnutí a po řadu dní. Letos už jsem takto procestovala v duchu sever Evropy a nyní se hřeji v energii Afrického středu a tak si tu běhám s žirafami slony, gazelami a krokodýly a poté tančí má duše v rytmu Savany a lvího řevu po nocích, když obcházejí svá teritoria a hledají své smečky a pociťuji rozpustilou radost při hře lvíčat a nebo slůňátek koupajících se v jezírku a bouchajích radostně malým chobůtkem do hladiny vody až to všude radostě stříká. Je mi v tom prostředí moc hezky a v příští vizualizaci se k tomu vracím a prohlubuji přítomnost těchto nádherně nadpozemsky přitažlivých tvorů o nichž někdy pochybudji, že jsou z této Země. Obdivuji a miluji žirafy a šelmy, smiřuji se ale i s tvrdou realitou kdy nějaký ten predátor některého menšího tvora z důvodu přežití uloví a pojme ho za svoji potravu a na té oběti se dal posouvá život směrem kupředu a koloběh je vlastně uzavřen ač mi zní v uších méně oblíbená věta:"nesežereš, budeš sežrán".
Jsem unášena ranními paprsky slunce a koupu se v jejich lázni a nechávám se prozářit na maximum a nechávám malou pecičku toho svitu v sobě na horší časy.... K tomu potřebuji pouze sama sebe a není třeba to každému zvláště vysvětlovat, cítím radost ze setkávání s druhými a sleduji jejich občasnou radost, ve společnosti, která se řítí ze světla kamsi do tmy, se najdou jedinci, kteří žíjí bez starostně aniž by si to uvědomovali a jejich smích je odrazem jejich rozpoložení, zatím co jiní....
Pokud máte v sobě to místo zvané Šambala, je to skvělá zpráva, po tom, co ji mnoho lidí již hledalo....našli jste ji....
