Řimbaba

Letos byla zima mírná, je duben a trochu se začátkem měsíce ochladilo oproti posledním třem týdnům v březnu, kdy už bylo i  plus dvacet. Teplo je fajn ale  toto bylo vysoušející ještě větrem a luka, kam se chodím procházet jeden byla podmáčená a za tři dny skoro suchá a nyní úplně prašná. Jsem tam jako doma,  je tem několik remízů, rybník, ke kterému je zákaz chození ,  okolo se dá  chodit.

Tento rok jsem se nezaměřila na březové houby jako minulé roky, ale na vodu z bříz. Bříza ten žensky líbezný strom, který mizí z našich lesů jako plevel.. Není to však strom ledajaký, jeho dřevo i kůra jsou krásné a je okamžitě možné jej  pálit aby vám dalo i teplo,  ne jako u jiných stromů, rostou na něm  léčivky, ale o tom jindy, kdo chce napište mi ... Mezi půlkou března a dubna jejím krásným kmenem proudí míza, jako krev  v našich žilách a nese nový život do konečků větviček, touto dobou jsou všechny stromy velmi živé a pro člověka dost nebezpečně, vědí o tom své dřevorubci, jako jeden můj dobrý známý, který právě touto dobou před asi dvaceti roky  přežil smrtelný úraz a dodnes nemůže chodit.  

Přistupuji k prvním bílým kmenům i místního potůčku a skoro  láskyplně je obejmu a poprosím o dar z jejího těla... Ano beru stromy jako živé bytosti není rozdíl  mezi tebou mnou a stromem, on ti dává život takřka vším co z něho jest. Navrtávám první dírku do kmenu a bolí mne ta i za ten strom, dám tam  trubičku apod ní přivážu  lahev začíná kapat  čirá šťáva a tak si první kapky olíznu abych pochopila co mi strom chce dát.  Lehounce nasládlá chuť a velmi velmi dobrá voda, tak  čerstvá jakou mi kdysi přátelé v Himalájích  také darovali u samotného pramene Gangy.  Ano ta nebesky chutnající Mana, to štěstí  už mi nikdo z paměti nevymaže ...

Po asi hodině se mi podařilo navrtat tři kmeny a  to by nebylo aby aspoň jeden nedal pár deci a  stromy navštívím celá nedočkavá  další den abych si  vyzkoušela vlastnosti stromů a podmínky... Bylo to více jak úspěšné, ve dvou bylo něco přes deci a ta třetí nic. Tu jsem tedy odebrala a zamázla navrtaný otvor zdejší hlínou, Lahve jsem tam byla kontrolovat celkem 4x a nejlepší to bylo podruhé, to natekl litr, jenže pak, jak začalo sucho, jako by i strom  zastavil tok mízy... Lahev jsem směrovala na jih a chodila za den až dva dny. Naposled už jsem stromu do kořenů darovala drahokam a dírky opět uzavřela a poděkovala za krásnou zkušenost. Vodu jsem pila doma a mám ji ještě na omytí vlasů v ledničce, děkuji ti Břízko bílá děkuji ti, že tu ještě stále jsi s námi.. A peříčko straky, které jsi  mi předala od straky mám u sebe.