Arte terapie
Co si to tak malovat
Zase jsme ve škole dostali zadané téma, co budeme dnes při výtvarce malovat, máme namalovat první máj a co nás na něm zaujalo. No pro mne tehdy první máj začal už posledního dubna a na něm upálení slaměné postavy, na hranici ze dřeva do výše dospělého muže a tím se oslavovalo ukončení Zimy a upálení Morany, jinde se házela do řeky. ale u nás se pláli a až po té mohlo začít opravdové květenstvími stromů bohaté jaro a tím byl onen první máj. Tak nějak vše dohromady.
Dostali jsme vodovky a já namaloval vlající prádlo, průvod lidí a vatru s hořícím slamákem. Paní učitelka z toho moc moudrá nebyla ale obrázek se jí líbil a poslala ho do dětské výtvarné soutěže a po nějaké době mi oznámila, že můj obrázek vyhrál. Pak jsem v malování nacházela víc a víc zalíbení a někdy zase vyhrála nějakou tu soutěž až do mládí, kde jsem spontánně malovala podzimní přírodu a barevné stromy. Moji kamarádi o mě věděli, že kreslit a malovat mi jde a někdy jsem jim malovala do jejich sešitů a památníčků různá zvířátka a květiny, které mne také bavily a učila jsem se je pomaloučku znát . Časem mě malovat opakovaně obrázky, které po mě někdo chtěl přestalo uspokojovat. Neměla jsem už takovou radost, když po mě kamarádky chtěly stejné obrázky a to naštěstí skončilo, když už jsem byla v mládí zapálená do malování celou svojí duší. Chtěla jsem po základní škole studovat grafiku, ale nakonec jsem vystudovala uměleckou podkovářskou školu a začala pracovat se sklem.
Malování jsem se i v dospělosti věnovala, když jsem měla v zimě chvíle pro sebe a děti už byly větší a malovala svojí spontánní technikou zaplavená duševním štěstím a to, co z toho vzniklo, leckdy nebyl úplně všem jasné, ale tak ta má kresba prostě vypadla, časem jsem jezdila po světě a zaujímaly mne výzdoby kostelů a chrámů a stejně tak nádherné obrazy starých mistrů, jen ta spontaneita mi tam stále chyběla, tak jsem se začala sama zabývat spontánní kresbou, která mi byla od dětství tak nějak nejblíže a užila jsem si kvůli ní i nepochopení, kdy jsem jednou jako malá malovala na den dětí svůj obrázek, který sice zaujal, ale nebyl pochopen a i když se nad ním porota zamýšlela nejdéle ze všech, nakonec vyhrál ten, který splnil parametry zajetých kolejí. Tehdy mi sice ten nahoře zlomil srdce, ale zachránil mi duši.
Nějak to vyplynulo samo z mé tvorby a já začala malovat nejprve pro sebe a pro radost sobě, absolvovala jsem kurzy enkaustiky a spontánní kresby a chodila jsem na výstavy moderních umělců a hledala v jejich dílech to,, co jsem cítila a i já vnitřně to rozpoložení ducha s nejasnou zápletkou, zaujalo mne sklo, protože jeho tavením sice záměr vytvořit lze, ale nikdy neuděláte dva stejné kusy, pouze odlitkem, tavba skla je nádherný proces materiálů jejich zahřátím vzniká achimická hmota, z úst silného dechu.
